Potočkovy mlyn

Poutavé čtení životních příběhů mlynářského synka Janka jak z mlýna, tak z první války.

Zase usedli za volanty a přes kolena si přehodili kus celty, aby jim nohy nezapadaly sněhem.

Za tři roky v Tyrolích prožil Janek dobré i zlé, šťastné dny i méně šťastné. Přivedly ho sem okolnosti na jeho vůli nezávislé. Chtěl je přežít. 

A příčilo se jeho povaze, aby vůči všemu zůstal pasivní. Do konce války poznal dobré silnice i mizerné horské serpentiny celých Tyrol, celé nynější severní Itálie. Od Brennerského průsmyku na severu, přes Franzenfeste, Brixen, Bolzano až po Cavalese, Predazzo, Trident a Levico na jihu. Od Brunecku a údolí Puster Talu a Cader Talu na východě po Meran a průsmyk Tonale na západě. Přiučil se italsky a nezdá se, že by je ti místní neradi viděli. Ať to byli Rakušané nebo Italové. Nejednou od nich okusili víno. A děvčata tam byla stejně pěkná jako všude. Zejména ta usměvavá krčmářova dcera Lujza.

Poslali Janka pro náklad do Boznu. Ohlásil se na velitelství, ale tam mu řekli, že musí počkat do večera. Pochodil po městě a vystoupil na promenádu nad městem. Rostly tam vysoké jalovce a agáve a rozkvétaly růže.